+420 777 808 841
info@tygakarate.cz

Historie

Stránky o oddílu TY-GA karate, bojové umění, které se soustřeďuje na boj zblízka a vysoké kopy, oddíl karate Praha

SK TY-GA karate Praha

Oddíl TY-GA karate Praha
Co je TY-GA karate?
Malý úvod do karate a kung-fu
Fullcontact, box apod.

Oddíl TY-GA karate Praha

vznikl v osmdesátých letech minulého století. Vedli ho bratři Houžvičkové, posléze Milan Houžvička 3. dan, který v roce 1997 předal oddíl karate R. Vladykovi a R. Pomahačovi. Postupně přešlo vedení oddílu karate na Bc. R. Vladyku 3. dan, který trénoval oddíl karate Smíchov (Praha 5) s pomocí ostatních instruktorů. Nyní je oddíl karate v gymnázium Arabská na  Červeném vrchu (Dejvice, Praha 6), kde trénuje více instruktorů (R. Vladyka, P. Skalický, A. Fraňková).

Co je TY-GA karate?

TY-GA karate je škola, která vznikla ve Velké Británii odvozením od vado-ryu. Založili ji dva bratři – Gary a Tyron Wasniewski (1975). Odkaz na mezinárodní stránky najdete v menu. TY-GA karate používá více než ostatní školy nohy k vysokým a estetickým kopům, ale nezříká se ani tvrdých technik rukama. TY-GA karate je selektivní způsob boje, přijímá všechny bojové techniky a styly. Trénink je zaměřen na nácvik kumite, tedy zápasu a samozřejmě cvičíme i katy (simulovaný souboj proti několika protivníkům), ale nepřikládáme jim takovou důležitost jako například Shotokan karate.
Shihan (mistr) Gary Wasniewski, šéfinstruktor školy, je v současné době nositelem 10 danu, tedy nejvyššího technického stupně, jakého lze dosáhnout. Jezdí k nám na semináře a zkoušky a my za ním do Londýna, třeba na soutěž. Na hodinách, které probíhají, se kromě čistého karate učíme i základy sebeobrany a na rozcvičení občas hrajeme basketbal nebo jiný sport na rozehřátí. K tréninku patří i posilování a protahování, tedy zvyšování fyzické kondice. Hlavní instruktor v Praze Bc. Robin Vladyka, 3. dan, který kromě trenéra karate je i instruktorem fitness, do tréninku vnáší moderní metody strečinku, vhodného posilování i případného vyrovnávání svalových dysbalancí. Jako jediný v ČR má svolení od šéfinstruktora povyšovat až do I. kyu (hnědý pásek). V trénincích karate mu pomáhají i ostatní velice zdatní instruktoři.

Malý úvod do karate a kung-fu

Všechna asijská bojová umění byla úzce svázána s východními filosofiemi, zejména s buddhismem. Buddhismus vznikl v Indii, postupně se rozšířil po celé Asii a v tomto století silně ovlivnil i filozofické smýšlení západního světa. Indie byla v té době ostře kastovně rozdělená. Jak k jednotlivým vyšším kastám náležela různá privilegia, patřily k nim i povinnosti. Mezi nejvýznamnější z nich patřilo i studium bojových technik a filozofických disciplín. Tak se stalo, že Bódhidharma (třetí dítě krále Sugandhy) byl vycvičen v umění boje holýma rukama (Vajramušti) a zároveň byl mnichem Prajnatarou vyučován i v buddhismu. Prajnatara kladl největší důraz na meditační cvičení, která byla nezřídka velmi náročná a únavná.

Někdy kolem roku 520 (je uváděno i 524 nebo 527) přišel Bódhidharma jako šedesátiletý muž do Číny. Historické prameny se nemohou shodnout, zda tam dorazil po moři nebo přes hory. Faktem však je, že v chrámovém komplexu Šao-lin začal vyučovat své pojetí buddhismu. Aby jeho žáci lépe zvládali náročné meditační techniky, vytvořil pro mnichy program cvičení pro zvyšování fyzické kondice založený na již zmiňovaném umění boje holýma rukama. Je třeba zde zdůraznit, že tato cvičení nebyla určena k vycvičení mnichů na bojovníky, ale k tomu, aby si jeho žáci uvědomili funkčnost jednotlivých částí svého těla a tím položili základ pro zvládnutí meditačních technik.
Záhy po Bodhidharmově smrti však v Číně nastaly těžké časy. Zuřila válka a její výboje se nevyhýbaly ani klášteru. Mniši byli nuceni se bránit a k tomu byla vyučovaná fyzická cvičení velmi vhodná – vždyť z bojového stylu vycházela. Klášter se úspěšně ubránil a s postupem času bojové umění dále rozvíjel. Po nějakou dobu sem dokonce císař posílal na výcvik některé ze svých elitních vojáků.

Vlastní druh neozbrojeného boje vznikl též na Okinawě, což je jeden z ostrovů Rjúkjú. Tamní vládce (daimjó) zakázal prostému lidu nosit a používat jakékoliv zbraně. Vzhledem k útokům banditů a krutosti lenních pánů, byli obyvatelé Okinawy nuceni rozvinout techniku boje holýma rukama (popř. pomocí běžných denních pomůcek). Tuto techniku nazvali Te (ruka). Díky obchodnímu spojení s Čínou se okinawské Te dostalo pod vliv Kempo (Kempo je souhrnný název pro čínská bojová umění) a rozvinulo se v různé samostatné styly.
Ve městech Šuri, Naha a Tomari se vyvinuly tři styly boje – Šuri-te, Naha-te a Tomari-te. Z těch se v 19. století vyvinuly dva směry: Šorei-rjú (pův. Naha-te) a Šórin-rjú (spojením Šuri-te a Tomari-te). Postupem času se tyto školy dále dělily a kombinovaly, takže dnes známe velké množství stylů karate

Gičin Funakoši

Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo původně „čínská ruka“. To byl i původní význam znaků, kterými se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění Gičin Funakoši, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Funakoši však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii: „stát se prázdným“. Pro mistra bylo karate bojovým uměním, ale bylo také prostředkem tvorby charakteru. Napsal: „Jako lesklý povrch zrcadla odráží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli „prázdný“, v karate“.
Funakoši učil karate na různých univerzitách a v Kodokanu – Mekkce Judo – do doby, kdy byl schopen v roce 1936 ustavit Shotokan, velký mezník v historii karate v Japonsku. Japonská asociace karate (JKA) byla utvořena v roce 1955 s Funakošim jako hlavním instruktorem.
V té době měla tato organizace jen málo členů a několik instruktorů, kteří karate studovali pod vedením stárnoucího mistra. Asociaci uznalo ministerstvo školství v roce 1958. Téhož roku uspořádala asociace první Celojaponské mistrovství v karate (vítězem se stal Hirokazu Kanazawa), které se pak stalo každoroční záležitostí a pomáhalo ustavit karate jako soutěžní sport. Úloha karate v moderní době je mnohostranná. Jako praktický prostředek sebeobrany se široce vyučuje v soukromých klubech a např. v Japonsku je součástí tréningového programu pro policisty a členy ozbrojených sil. Velký počet vysokých škol nyní začleňuje karate do svých programů tělesné výchovy a jeho techniky se také učí vzrůstající počet žen.
V Japonsku a všude ve světě však karate získává velkou popularitu jako soutežní sport, který zdůrazňuje mentální kázeň stejně tak jako fyzické schopnosti. To, co bylo původně vytvořeno na Dálném východě jako bojové umění, pak přežilo změny odehrávající se staletí, aby se stalo nejen vysoce účinným prostředkem sebeobrany beze zbraně, ale také vzrušujícím, vyzývajícím sportem, uspokojujícím nadšence v celém světě.
Dnes existuje několik základních škol karate, které se liší podle svých zakladatelů většinou jenom drobnými odchylkami technik nebo způsobem boje a samozřejmě katami.
Shotokan – u nás nejvíce rozšířený – preferuje boj rukama, Vado-ryu používá více nohy, goju-ryu a shito-ryu mají další malé či větší odchylky a patří k hlavním čtyřem skupinám klasického karate.
V karate během tréninku i při různých soutěžích dochází ke konfrontaci dvou protivníků. Při boji mají většinou soupeři chrániče zubů rukou a nohou případně trupu. Lze bodovat rukou i nohou všude nad pás s výjimkou krku a končetin. V zápase jde o to, kdo dokáže první zasadit úder – poté rozhodčí zastavují boj a podle techniky, síly a kontroly udělují za provedenou techniku jeden až tři body. Na hlavu se posuzují pouze kontrolované techniky, v případě nekontrolovaného úderu je poprvé napomínání a podruhé diskvalifikace. Když jeden ze závodníků začne krvácet, následuje okamžitá diskvalifikace. Výjimkou je Kyokushinkai karate, kdy se zápas odehrává bez chráničů na plný kontakt, a to i na hlavu, s výjimkou útoků rukama. A jsou samozřejmě soutěže, které se pravidly i tvrdostí hodně liší, nicméně karatisté jsou na přímý střet (myslím tím praktickou pouliční sebeobranu) připraveni lépe než ti, kteří cvičí jakýkoliv bezkontaktní bojový sport.

Fullcontact, box apod.

Plnokontakní bojová umění jsou další samostatnou kapitolou. Vě většině soutěží se nezastavuje souboj po provedené technice, ale buď před časovým limitem (k.o., technické k.o., příliš velká převaha protivníka, třikrát odpočítávání apod.) nebo po uplynutí časového limitu, který se dost různí. Poté jsou vyhodnoceny body – rozhodčí počítají v průběhu zápasu techniky, které s dostatečnou razancí a lokalizací dopadnou na nechráněná místa na těle, hlavě nebo nohou protivníka. Vše za jeden bod. Plnokontaktní sporty jako např. box, fullcontact, kickbox, thajský box apod., připravují cvičence na praktický boj ještě lépe než karate. Obecně lze říci, že čím blíž jsou podmínky při sportovním zápase skutečnosti (sebeobraně v praxi), tím je sportovec připravený na přímý střet lépe.
Problémem u těchto sportů je velké množství i vážných zranění a to zejména hlavy, zlomeniny nosu, otřesy mozku, je tu možnost trvalých následků, zejména nevratné poškození mozku. Fyzická i psychická zátěž je zde enormní. Tyto sporty, hlavně ve vrcholné fázi, jsou určeny pro tvrdší nátury.
Existují i lehčí odnože těchto sportů například semicontact (na plný kontakt, s boxerskými rukavicemi, lze zasahovat rukama i nohama nad pás, nesmí dojít ke krvácení), tento sport je podle mne příliš omezen tím, že nelze zasahovat protivníka do zad (i když toto omezení je pochopitelné, z důvodu předcházení vážných zranění ledvin nebo páteře). Z toho důvodu stojí soupeři k sobě při souboji extrémně vytočeným bokem – téměř zády: pro externího diváka to působí groteskně.
Další zlehčení fullcontactu je lighcontact – jak vyplývá z názvu, je to souboj jako v klasickém fullcontactu, to znamená boxerské rukavice, chrániče nohou, všechny rány nad pás. V lighcontactu jsou vedeny údery a kopy jenom demonstrativně, velmi lehce, aby nedošlo ke krvácení nebo zraněním. Vzhledem k tomu, že fullcontact je založen na tvrdých úderech a kopech, je tato záležitost pofiderní.
Existují i další zlehčení klasických plnokontaktních sportů – zde je nebudeme dále rozebírat.
Karate, podle mne, je střed mezi bezkontaktními bojovými sporty a extrémními plnokontaktními bojovými uměními.

  • Na první hodinu karate můžete přijít a zatrénovat si zdarma.
  • Jestliže vás naše karate a naše dobrá parta osloví – budeme moc rádi.
  • K základním bodům našich stanov patří, že přijímáme všechny bez rozdílu věku, vyznání, pohlaví, národnosti a barvy kůže.
  • TY-GA karate je moderní škola, která svým pojetím dokáže určitě zaujmout.
  • Jestliže jste starší, nebojte se, trénink přizpůsobíme Vašim schopnostem.
  • S karate se dá začít v kterémkoliv věku, pokud Vám zdraví slouží.
  • Uvidíte – budete se cítit mnohem lépe a sebevědoměji.

Těšíme se na Vás!